Stanovisko Slezské církve evangelické a.v. k otázce homosexuality

Slezská církev evangelická a.v. (SCEAV) vydává své stanovisko v době po schválení zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví. Diskuse o homosexualitě neustává. Přijetí tohoto zákona v březnu 2006 vyvolává nové otázky, např. zda mohou homosexuální páry vychovávat děti a tvořit tak „rodinu“. 

Přijetím zmíněné právní normy nevzniká pomyslná mez, která by činila další vyjádření na téma homosexuality zbytečná. Církev se nechce nechat vést jen pragmatickými úmysly ohledně toho, čeho může konkrétně dosáhnout. Na téma homosexuality se vyjadřuje proto, že zdroje z nichž čerpá, obsahují materiál, který se o homosexualitě vyjadřuje a vztahuje se k ní, dále z toho důvodu, že své vyjádření považuje za součást svého misijního poslání být světlem v tomto světě a v neposlední řadě chce využít práva pozvednout svůj hlas, jak je v demokratické společnosti pravidlem. Je škoda, že některé kruhy ve společnosti reagují na prohlášení a stanoviska církví v této věci s podrážděním, výsměchem a naprostým nepochopením, a nerespektují právo církve vyjádřit svůj zcela principiální postoj, který dokládá její věrnost Písmu.

1. Biblické hledisko

a/ „Bůh stvořil člověka, aby byl Jeho obrazem…jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte se a množte se a naplňte zemi “ (1M 1, 27-28; Mk 10, 2-9). Bůh dal svému stvoření řád a základní součástí tohoto řádu je Bohem posvěcený, požehnaný manželský svazek muže a ženy jako základ rodiny. Nerozlučné společenství muže a ženy je cílem Boží stvořitelské vůle s člověkem: „Proto pustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“(1M 2,24) Manželství je ustanovenou a jedinou formou sexuálního soužití danou Stvořitelem. Homosexualita jako „varianta stvoření“ je biblicky nezdůvodnitelná.

b/ Dále Bible ve Starém i Novém zákoně (3M 18,22 ; 20,13 5M 23,18-19 ; Ř 1,24-27 ; 1K 6, 9-11 ; 1Tm 1, 8-11) výrazně odsuzuje homosexuální pohlavní život. Odsouzení konkrétních homosexuálních praktik předpokládá implicitní odmítnutí homosexuality jako takové. Sexuální soužití osob stejného pohlaví Bible nazývá hříchem, který se neskládá pouze z činů, ale představuje strukturu zasahující do všech oblastí lidského bytí.

c) Ač biblické výpovědi proti homosexuálnímu chování a zaměření ve svých konkrétních formulacích a intencích jejich autorů zapadají do kontextu své doby, nicméně jejich celkové poselství o homosexualitě je neklamné a ubírá se jedním směrem – odmítá homosexualitu jako hřích.

d/ Na základě předcházejících výpovědí docházíme k praktickým závěrům. Církev nemůže žehnat homosexuálním vztahům, Boží požehnání se vztahuje na svazek muže a ženy. Církev také nemůže souhlasit, aby homosexuální páry vychovávaly děti. Dále pak církev nemůže povolat do své služby osoby s homosexuální orientací – pro takové typy konání nenachází oporu v Bibli ani v tradici.

2. Vztah církve k homosexuálům

a/ Homosexuální odchylka od stvořitelského určení je uložena pastoraci církve, která se také obrací proti znevažování dotyčných jedinců.

b/ Pastorační pomoc musí obsahovat povzbuzování k důvěře v Ježíše Krista, který každého člověka miluje a svou proměňující vykupitelskou mocí ho chce zachránit.

c/ Církev musí mít promyšlené duchovně, koncepčně i odborně psychologicky fundované a láskyplné doprovázení lidí s touto sexuální orientací, a to s jasným záměrem vytvořit pro ně kvalitní uzdravující společenství.

3. Kontext současné diskuse o homosexualitě

Z hlediska snah vykládat biblické pasáže reagující na homosexualitu se zřetelem k jejich celkovému kontextu je radno si povšimnout, na jakém pozadí se odehrává současná diskuse o homosexualitě. Současná diskuse o homosexualitě na Západě probíhá v celkové atmosféře nepřejícnosti křesťanským, potažmo konzervativním hodnotám. Vyslovovat se proti homosexualitě není politicky korektní. Naopak hájit ji znamená „být na správné vlně“. Homosexualita je předmětem cílevědomého boje za lidská práva, který vede ke zpochybnění „tradiční rodiny“. Diskuse o homosexualitě probíhá v atmosféře postmodernismu, kdy neexistuje žádná jednotná pravda, a kdy je žádoucí, aby se každý řídil svou vlastní pravdou. Součástí tohoto klimatu, v němž není nic jistého a fixního, je tendence zahrávat si s vlastní identitou, která se projevuje ve snaze stírání rozdílů mezi oběma pohlavími, případně ve formě nového sociálně-antropologického inženýrství, které vedle mužského a ženského pohlaví uznává jako třetí a čtvrté pohlaví homosexualitu a bisexualitu. Tyto snahy vyvolávají dozajista zmatek a ztrátu orientace ve věcech velmi zásadních. Jestliže se homosexualita stává „normální“, je důvodné se ptát, zda časem nepřijdou aktivisté, kteří budou usilovat o ještě větší uvolnění v oblasti sexuálních vztahů.Vidíme, že diskuse o homosexualitě na Západě je doprovázena některými společenskými jevy, které s homosexualitou (přímo) nesouvisejí, ale umožňují, aby byla prezentována příznivém světle.

4. Závěr

Bible definuje člověka z hlediska jeho postoje k Bohu a k jeho vůli. Základními mantinely jsou věrnost a odpadnutí. Nemůžeme se neptát, v jakém směru se pohybuje dnešní společnost, i co se týče schvalování homosexuality. Otázku po své věrnosti Bohu si musí klást především církev sama.Církev přichází se zvěstí o Ježíši Kristu, který se obětoval za hříchy všech lidí, a který vstal vítězně z mrtvých. V Něm se nachází očištění a vysvobození od všeho zla, ode všech vin. O Něm bylo řečeno: „V Jeho jménu bude naděje národů“ (Mt 12,21).

V Českém Těšíně, 1.11. 2006

Česká biskupská konference proti registrovanému partnerství

Velehrad: Biskupové Římskokatolické a Řeckokatolické církve, shromáždění na plenárním zasedání ČBK na Velehradě ve dnech 6. a 7.7.2004, se připojují k Prohlášení konference duchovních Církve bratrské a Slezské církve evangelické a.v. k rodinné politice (Prohlášení SCEAV a CB viz níže). V duchu Písma svatého, tradice a učitelského úřadu katolické církve vyjádřeného v církevních dokumentech, vidíme rodinu jako základní buňku společnosti, jejíž současné ohrožení nás velice zneklidňuje. Vytváření a zákonné zakotvení neoprávněných alternativ k manželství přináší další hrozbu stabilitě a funkčnosti rodiny a zdravému vývoji dětí. Mons. Jan Graubner, olomoucký arcibiskup, předseda ČBK

Církev bratrská a Slezská církev evangelická a. v. proti registrovanému partnerství

Velehrad: Stočtyřicet delegátů z České republiky (ČR) a Slovenské republiky (SR) se věnovalo křesťanské etice. V této souvislosti jsme si znovu uvědomili, že rodina je základní složkou společnosti a je nenahraditelná. Manželství muže a ženy je důležité pro zdravý vývoj dětí, které potřebují zázemí a pocit bezpečí. To jim dává společenství s otcem a matkou.

Dobře fungující rodina je nejlepším předpokladem zdravé společnosti v budoucích generacích. Demografická křivka v České republice prozrazuje nízkou porodnost, ve které jsme se dostali na předposlední místo ve světovém měřítku. O to důležitější potom je, aby rodině byla přiznána v naší společnosti vážnost a úcta.

Obáváme se, že celková atmosféra české společnosti nepřeje stabilitě manželství, soudržnosti rodiny a péči o děti. Nepovažujeme za náležité jakékoliv snahy o vytváření alternativy k heterosexuálnímu manželství, jakožto nutnému předpokladu zdravého vývoje dětí. Domníváme se, že přijetí zákona o registrovaném partnerství osob stejného pohlaví povede k dalšímu oslabení významu rodinného života a povede k chaosu v hodnotové orientaci, zejména mladé generace. Jako křesťané jsme přesvědčeni, že naše společnost potřebuje posílit právní a sociální postavení rodiny, jakožto základní jednotky společnosti, včetně odpovědného rodičovství.

Jménem konference kazatelů:

Pavel Černý, Th.D., předseda Rady Církve bratrské v ČR
Ing. Miroslav Oravec, předseda Rady Církve bratrské v SR
ThMgr. Vladislav Volný, biskup Slezské církve evangelické a.v.

Stanovisko Slezské církve evangelické a.v. k lidem s homosexuální orientací

V současnosti probíhá v církvích široká diskuse o homosexualitě. Nejbližším praktickým cílem některých zájmových skupin v církvích i mimo ně je církevní požehnání nebo dokonce sňatky homosexuálních párů, umožnění duchovenské služby mužům a ženám s touto sexuální orientací. Některé kruhy ve společnosti reagují na prohlášení a stanoviska církví v této věci s podrážděním, výsměchem a naprostým nepochopením, a nerespektují právo církve vyjádřit svůj zcela principiální postoj, který dokladuje její věrnost Písmu. Každé vychýlení se z tohoto základu je zradou věrnosti Biblickému poselství.

1. Biblické hledisko

a/ „Bůh stvořil člověka, aby byl Jeho obrazem…jako muže a ženu je stvořil. A Bůh jim požehnal a řekl jim: Ploďte se a množte se a naplňte zemi “ 1.Moj 1, 27-28; Mk 10, 2-9. Bůh dal svému stvoření řád a základní součástí tohoto řádu je Bohem posvěcený, požehnaný manželský svazek muže a ženy, jako základ rodiny. Nerozlučné společenství muže a ženy je cílem Boží stvořitelské vůle s člověkem. „…opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem.“ Manželství je jedinou formou sexuálního soužití. Sexuální soužití osob stejného pohlaví Bible nazývá hříchem. Homosexualita jako „varianta stvoření“ je biblicky nezdůvodnitelná. Písmo je pro nás jedinou autoritou dobově nepodmíněnou.

b/ Rozlišujeme homosexuální sklony a homosexuální pohlavní život. Všechny biblické texty které hovoří o homosexualitě, se vztahují právě na homosexuální pohlavní život. Veškeré biblické citáty mluví hrozivě ostře a jasně. Praktikovaná homosexualita je neslučitelná s křesťanskou vírou!

c/ Bible je základem a normou pro všechny křesťanské církve, v případě evangelické církve je to principiální součást reformačního učení.

d/ Církev nemůže povolat do služby v církvi lidi s homosexuální orientací ani „žehnat“ homosexuální vztahy, neboť pro takové konání nemá oporu v Bibli ani v tradici. Za převrácení sexuality ke stejnému pohlaví – ať již způsobeno čímkoliv – nelze, viděno biblicky, děkovat a chválit; v důsledku toho na ní nespočívá ani žádné požehnání. Nelze žehnat páru homosexuálů, aby žili osobní tragédii svého života. Je možné žehnat jen tomu, komu žehná Bůh.

2. Vztah církve k homosexuálům

a/ Homosexuální odchylka od stvořitelského určení jakožto utrpení je uložena pastoraci církve, která se také obrací proti znevažování dotyčných jedinců.

b/ Pastorační pomoc musí obsahovat povzbuzování k důvěře v Ježíše Krista, který každého člověka miluje a svou proměňující vykupitelskou mocí ho chce zachránit.

c/ Církev musí mít promyšlené duchovně, koncepčně i odborně psychologicky fundované a láskyplné doprovázení lidí s touto sexuální orientací, a to s jasným záměrem vytvořit pro ně kvalitní uzdravující společenství. Tímto stanoviskem se řadíme k většině křesťanů v církvích evangelických, evangelikálních, v římskokatolické a pravoslavné církvi, se kterými sdílíme společný postoj.

Církevní rada SCEAV 12. 8. 2003

Stanovisko SCEAV k Židům

Příběh Izraele má bohatou minulost, z níž vyrůstá dědictví církve. Jeho přítomnost hraje klíčovou roli ve světové politice a jeho spjatost s biblickými proroctvími nenechává na pochybách o Božích plánech pro tento lid v budoucnosti.Uznáváme a litujeme, že Martin Luther psal ve svých spisech proti tomuto národu. Spatřujeme v tom žalostnou skutečnost, že nejen někteří synové Izraele měli před očima „závoj, který jim zakrýval poznání Krista“ (2 K 3,14-16), ale zrovna tak někteří církevní otcové a reformátoři měli „závoj“ zastiňující jim Boží plán s Izraelem. Vztáhli proti němu pero, a dali tak podnět ke vztažení meče proti Izraeli. Pán Bůh dokazuje na svém lidu věrnost (Ř 9-11), své požehnání podmiňuje žehnáním potomkům Abrahama (Gn 12,2-3). Ježíš Kristus zbořil mezi Izraelem a církví zeď (Ef 2,14-18) a jeho oběť zavazuje ke vstřícnému postoji křesťanů vůči Izraeli.Respekt a vstřícnost vůči Izraeli však nezbavuje církev úlohy plnit Kristovu výzvu k nesení evangelia všem národům. Poselství evangelia (J 14,6; Sk 4,12) jim však nechceme vnucovat, ale vydávat svědectví s láskou a nadějí, že Otec zjeví svému lidu spásný plán v Kristu.Jsme přesvědčeni, že země Izrael patří Izraeli (Jr 23,2-4; 7-8) a Bůh chce skrze tento národ dát požehnání v této zemi všem obyvatelům včetně Palestinců, jak již dal požehnání celému světu skrze Syna Božího a potomka Davidova, Pána Ježíše Krista.Svůj postoj k Izraeli vyjadřujeme pravidelnými modlitbami o pokoj pro Jeruzalém a izraelský lid (Ž 122).

Seniorát je seskupení farních sborů sdružených ke spolupráci v oblasti evangelizace, misie, katecheze, diakonie a správy církve. Slezská církev evangelická a. v. se administrativně dělí na 5 seniorátů - Jablunkovský, Třinecký, Frýdecký, Těšínsko-havířovský a Ostravsko-karvinský. V čele každého seniorátu stojí senior a seniorátní kurátor.

Slezská církev evangelická a. v. je součástí rodiny křesťanských společenství sdružených v různých naddenominačních uskupeních.

Naše církev vyrůstá z apoštolského učení, tak jak mu porozuměla reformace a následně probuzenecká hnutí.

V preambuli Zřízení SCEAV stojí:

„Věřící v Trojjediného Boha sdruženi ve Slezské církvi evangelické augsburského vyznání jsou součástí Kristovy církve. Náš Spasitel a Pán Ježíš Kristus církev sám ustanovil a určil její poslání. Je hlavou církve a svěřil jí největší poklad, jímž je evangelium. Evangelizace, misie a diakonie jsou projevy živé církve. Základem učení církve je Bible, to je inspirované a bezchybné Boží slovo. Církev se hlásí k odkazu Augsburského vyznání z r. 1530, jakož i k dalším symbolickým knihám tohoto vyznání, které tvoří výraz historické a duchovní souvislosti s učením Dr. Martina Luthera.“

Podrobnější odpověď na otázku po našem vyznání nabízí

VÝBĚR NEJDŮLEŽITĚJŠÍCH VYZNAVAČSKÝCH SPISŮ.

Souhrn všech vyznavačských (symbolických) spisů obsahuje Kniha svornosti.

Kniha svornosti. Symbolické čili vyznavačské spisy evangelických církví Augsburské konfese.
Praha: Kalich, 2006. 687 s. ISBN 80-7017-026-3.

(c) Sdružení Martina Luthera v ČR, 2006. Veškerá práva vyhrazena.

 

Základním kritériem hodnocení duchovních proudů v rámci křesťanství je Bible. Každé hnutí je třeba hodnotit ve světle Božího slova. Existují biblické pravdy, které jsou v církevních dějinách pravidelně hnutími biblickými vyzdvihovány a hnutími protibiblickými potlačovány. Mohou nám pomoci orientovat se na „duchovní mapě“ poměrně rychle, umožňují poznat, zda je to které učení v základních rysech správné nebo ne. Mezi tyto pravdy patří např. hesla reformace „sola scriptura“, „sola gratia“ atd.

Narodil se 10. 11. 1483 v Eisleben, v hrabství Mansfeld. Jeho otec, Hans Luder, byl původně nezámožný sedlák, ze kterého se stal úspěšný hornický podnikatel. V devadesátých letech navštěvoval Martin postupně triviální školu v Mansfeldu, katedrální školu v Magdeburku a farní školu sv. Jiří v Eisenachu. Osvojil si slušné znalosti latiny a oblíbil si latinskou poezii.

(*29. ledna 1499 +20. prosince 1552)

Jednou někdo řekl: Za velkými muži stojí velké ženy, i když je někdy okolí a dějiny tak nevnímají. Kým by byl a co by v dějinách lidství a církve znamenal bez své manželky, Kateřiny von Bora? Že se jednou stane manželkou jednoho z nejznámějších mužů v církevních dějinách, to ještě nikdo dne 29. ledna roku 1499 nemohl ani tušit.