Tuto krátkou příručku napsal Martin Luther v r. 1528, aby pomohl rodinám a pastorům vyučovat základy křesťanské víry. Stručným a dodnes velmi aktuálním způsobem v ní rozebírá Desatero, Apoštolské vyznání víry (Krédo), Modlitbu Páně (Otče náš), Křest, zpověď a Večeři Páně.

Paralelně s Malým katechismem Luther pracoval i na Velkém, který má stejnou strukturu. Témata ale zpracovává do větší šíře, takže jej lze vřele doporučit všem, kteří nechtějí zůstat jen u křesťanského minima.

Malý katechismus se dočkal obrovské popularity, takže je možno jej považovat za reformační bestseller. Sám Luther jej řadil k několika málo spisům, o kterých byl ochoten připustit, že se mu povedly.

Toto vyznání z roku 1530 je stěžejním dokumentem všech evangelíků lutherského směru. Máme je i v názvu církve. Sepsal je Filip Melanchthon, blízký spolupracovník Martina Luthera, když měl v Augsburgu představit císaři Karlu V. reformační učení.

Lze jej považovat za 2. nejdůležitější vyznání v dějinách křesťanství. Za autoritativní bylo přijato roku 451 na Chalkedonském koncilu. Od 6. století bylo považováno za revizi vyznání z 1. nikajského koncilu (r. 325 po Kr.), která byla provedena na koncilu v Cařihradu (r. 381 po Kr.). Proto se vžil název "Nikajsko-Cařihradské".