Od sedmého roku života začíná postupný růst k samostatné, rozhodování schopné osobnosti, která si je vědoma své zodpovědnosti. Ten se může podařit jen v objevném vztahu s přirozeným, společenským a globálním životním prostorem, v němž si dítě musí najít své místo. Popisovaná životní etapa je obdobím vrcholného kolektivního života. Dětská skupina má v životě dítěte velký pozitivní smysl. Je místem, kde se tvoří, rozvíjejí a kultivují city kamarádství a přátelství, vědomí solidarity, povinnosti vůči druhým, obětavosti aj.

Pro zdravý růst psychiky je nutná zkušenost dítěte, že je milováno a přijímáno takové, jaké je. Zkušenost lásky i řádu tvoří předpoklad pro životní štěstí člověka. Proto prvním úkolem rodičů je předat dětem skutečnost víry, že „Bůh tě má rád.“ Nelze mluvit s dětmi o Boží lásce abstraktně, ale spíše poukazem na jejich zkušenost s tím, jak je má ráda maminka, tatínek, prarodiče. Dítě má být cíleně a plánovaně uváděno do svého životního prostoru a zároveň vychováváno k aktivnímu způsobu života, kterému neschází lidskost a soucit. Děti by měly objevit svůj život jako prostor, v němž mohou žít smysluplně, vědomy si zodpovědnosti, místo aby ustrnuly v neutrálně konzumním poměru ke světu.