"…a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku."

Matouš 28:20

Z evangelia se dovídáme, že Ježíš vyslovil tato slova těsně před tím, než vystoupil na nebesa. Poselství v těchto několika slovech je velmi důležité pro naši duchovní existenci.

"Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma."

Lukáš 4:16

Nejen jezdci na horských kolech dokáží ocenit místo k odpočinku, místo které jim dodá novou energii a odvahu k další cestě. Jízda bez přestávky k oddechu může zničit celkový dojem z výletu, nehledě na absolutní vyčerpání.

"On však na ně hned promluvil: „Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!“"

Marek 6:50

Už jste se někdy skutečně báli? Ano, existuje mnoho věcí působících strach v našich srdcích: nevyléčitelná nemoc, ztráta zaměstnání, smrt blízkého příbuzného. I učedníci z našeho textu byli vyděšení, protože se nacházeli uprostřed hrozné bouře. Ale pak k nim přišel Ježíš, kráčel přímo po vodě.

"Když se modlíte, říkejte: A odpusť nám naše hříchy, neboť i my odpouštíme každému, kdo se proviňuje proti nám."

(Lukáš 11:4)

V současné době často slyšíme zprávy o lidech umírajících na podvýživu, i když jsou obklopeni neskutečným bohatstvím. Takové oběti jsou obvykle nalezeny v ošumělých bytech přeplněných věcmi, s nimiž se daná osoba nemohla rozloučit.

"Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný."

Žalm 31:6

Když byl známý anglický spisovatel Rudyard Kipling vážně nemocen a jeho naděje na život byla mizivá, sklonila se k němu jeho ošetřovatelka a zeptala se ho: „Přál byste si něco?“ Tento nemocný muž zašeptal: „Jen mého nebeského Otce.“

Toto vyznání z roku 1530 je stěžejním dokumentem všech evangelíků lutherského směru. Máme je i v názvu církve. Sepsal je Filip Melanchthon, blízký spolupracovník Martina Luthera, když měl v Augsburgu představit císaři Karlu V. reformační učení.

Nejrozsáhlejší, ale zároveň snad nejméně známé starocírkevní vyznání.

Vzniklo patrně v 5. stol. po Kr. či později. Jeho autorství bylo ovšem tradičně připisováno sv. Athanasiovi (293–373 po Kr.), církevnímu otci z Alexandrie. Ten bránil víru před nebezpečím ariánské hereze, jejíž stoupenci popírali zejména božství Ježíše Krista.

Lze jej považovat za 2. nejdůležitější vyznání v dějinách křesťanství. Za autoritativní bylo přijato roku 451 na Chalkedonském koncilu. Od 6. století bylo považováno za revizi vyznání z 1. nikajského koncilu (r. 325 po Kr.), která byla provedena na koncilu v Cařihradu (r. 381 po Kr.). Proto se vžil název "Nikajsko-Cařihradské".

Svátost je posvátný úkon ustanovený Bohem, v němž sám Bůh spojil viditelná znamení se svými slovy zaslíbení, kterým nabízí a dává ze své milosti skrze Ježíše Krista věřícím odpuštění hříchu, spasení a věčný život. V souladu s touto definicí máme dvě svátosti: Křest svatý a Večeři Páně.

Pastorační služba zasahuje všechny generace. Středem života církve je zvěstování evangelia a vysluhování svátostí. Duchovní růst kromě pravidelných bohoslužeb podněcuje studium Písma svatého v rámci biblických hodin, sborových buněk a modlitebních skupin. Dětem je zvěstováno Boží slovo na nedělních besídkách, při výuce náboženství na školách a během konfirmační přípravy. Pokonfirmační mládež se schází ve skupinách dorostu (14 -17 let) a mládeže (17-25 let). Dalšími cílovými skupinami jsou starší mládež, mladé rodiny, ženy, muži, střední generace a senioři.