SCEAV
- Autenticita
Mistr Jan Hus žil autentickým životem. Miloval Pána Boha a jeho Slovo, tedy Písmo svaté (Bibli). Písmo nebylo pro něho mrtvou literou, která se dá dle libosti ohýbat, nýbrž bylo zdrojem Pravdy pro život nynější i budoucí. Nechtěl Krista jako personifikovanou Pravdu zapřít, ale miloval ho, bránil Pravdu až do konce. Za Pravdu Božího slova položil oběť nejvyšší. Nerezignoval, ale tiše vše odevzdal Boží vůli. Známý je krátký citát z jeho Listu z Kostnice pražské univerzitě ze dne 27. 6. 1415 Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky. Podle mistra Jana nejde jen o to pravdu znát, ale také podle poznané pravdy žít. Nejde o to, zda my máme pravdu, ale o to, zda Pravda s velkým P má nás. Jen život v této Pravdě je autentickým životem. A tento postoj může být inspirací i pro nás.
- Integrita
Mistr Jan žil ve vnitřní integritě, jež spočívala v souladu a propojení jeho slov a činů. Jistě známe přísloví – vodu káže, víno pije. Na nesoulad mezi slovy a skutky jsme velmi citliví. Mistr Jan kázal srozumitelnou řečí, lid mu s dychtivostí naslouchal a jeho život byl odrazem jeho slov kázání. O čem kázal, tím také žil. Integrita vede k důvěryhodnosti. I tím je mistr Jan pro nás velkou inspirací. On usiloval, aby jeho myšlenky, slova a skutky byly v harmonii. Jinými slovy – usiloval o život v opravdovosti a poctivosti před sebou, před druhými lidmi i před Bohem. Naopak kde chybí integrita slov a života, tam dochází ke zmatení a pro lidi se stáváme nehodnověrnými. Před tím je třeba se mít na pozoru!
- Odvaha (k obnově církve)
Mistr Jan odvážně usiloval o nápravu a obnovu tehdejší církve. Byl nesmírně vzdělaný, a přece dobře rozuměl prostému lidu. Jaký paradox, že zemřel v průběhu zasedání Kostnického koncilu, který byl koncilem skutečně novátorským. Jeho hlavním cílem byla náprava církevních poměrů. Je jedním z velkých paradoxů dějin, že tento reformní koncil odsoudil člověka (kněze) – reformátora, který toužil po nápravě církve.
Otázkou zůstává – jsme dnes církví semper reformanda – stále se obnovující? Nebo jsme na ten proces v církvi pozapomněli a rezignovali? Je třeba si neustále nastavovat zrcadlo Božího slova a poměřovat ním i naši realitu a život církve. Jediná cesta církve ku předu – je cestou sebereflexe a stálé potřeby duchovní obnovy. Kéž je nám v tom život a dílo mistra Jana inspirací a Pán církve nám k tomu dává sílu a odvahu!
