
Myšlenka zavést pastoraci do nemocnic a zdravotních zařízení vznikla na půdě Ekumenické rady církvi v ČR. Podnětem k rozvíjení tohoto projektu byly zahraniční zkušeností ze zemi Evropské unie a USA, kde pastorace v nemocnicích je pevnou součástí komplexní péče o pacienta, kterému je poskytována péče o tělo, ducha i duši.
S pojmem konfirmace se v běžném jazyce takřka nesetkáme. Snad jen při cestování letadlem, když je nutno let takzvaně „konfirmovat“. Tento výraz používaný v letecké dopravě například v anglicky mluvících zemích znamená, že sice máte zakoupenou letenku, ale před letem musíte u letecké společnosti potvrdit, kterým konkrétním spojem poletíte. Konfirmace, latinsky confirmatio, tedy znamená potvrzení.
Členství v naší církvi vzniká dvojím způsobem: 1. křtem nebo 2. přijetím.
Na mnoha mateřských a základních školách v regionu mají děti možnost zúčastnit se hodin evangelického náboženství jako nepovinného předmětu.
Ti, kteří byli pokřtěni jako děti jsou zváni k potvrzení křestní smlouvy skrze osobní vyznání. Pro děti ve věku 12-14 let je určeno jednoleté vyučování, které běží paralelně se školním rokem. O možnostech přihlášení dětí do konfirmační výuky se informujte u pastora svého sboru, nejlépe již během června-září před započetím konfirmační výuky.
Je krásné, když mladí lidé uvažují o sňatku nejen v kruhu svých blízkých, příbuzných a přátel, ale také před Pánem Bohem a před jeho lidmi.
I ve chvílích ztráty blízkých chceme být na blízku a pomoci zarmouceným důstojně prožít smuteční obřad.
Křest vždy patří k nejradostnějším okamžikům v životě církve. Rozumíme mu především jako Božímu daru a znamení Boží milosti a přijetí, a to jak pro dospělé tak pro děti. Je však důležité, aby každý, kdo ke křtu přistupuje, dobře rozuměl jeho významu a důsledkům pro každodenní život. K tomu slouží proces přípravy ke křtu, zejména křestní rozhovory.
K nejdůležitějším vyznavačským spisům, na nichž zakládáme své učení patří:
Bible nikde netvrdí, že ji napsal Bůh v tom smyslu, že by jednoho dne "spadla z nebe", celá hotová. O tom, že Bůh něco psal sice čteme, ale např. jen Boží zákon na kamenných tabulkách, které dostal Mojžíš. Ty ale rozbil, když se hněval nad hříchem Izraele (Exodus 32,15-19).