Světem víry

Původně znamená ústní (zvláště rodinnou) výuku základů křesťanství, udělovanou dětem a nevzdělaným dospělým. Význam slova se však časem přesunul z obsahu vyučování na knihu, která obsahovala výklad základních křesťanských pravd a byla při domácím vyučování používána.

Toto slovo pochází z řeckého presbyteros - starší. Nejde přitom ani tak o naznačení věku, jako spíše autority a odpovědnosti. Nový zákon tak nazývá ty, kteří měli ve společenství věřících vedoucí úlohu, a kteří ji na základě autority Kristovy duchovně i organizačně budovali (srov. 1. Timoteovi 5,17; Titovi 1,5-9; Jakub 5,14; 1. Petra 5,1-4). Slovo presbyter je tam také často synonymem pojmu biskopos, dozorce (potažmo biskup).

Svozy starších

Mnohé sbory organizují pravidelné bohoslužby s Večeří Páně speciálně pro seniory - zejména pro ty, kteří se jinak pro svůj věk a zdravotní stav nemohou zúčastňovat společenství každou neděli. Tato setkání nabízejí kromě duchovní stravy také společenství u stolu a další zajímavý program zajišťovaný mladšími členy sboru. Ti zpravidla zajišťují také dopravu.

Kromě bohoslužeb či biblických a modlitebních hodin je zde celá řada aktivit, které poskytují prostor pro osobní duchovní růst a budování vztahů. Paleta nabídek jednotlivých sborů je velmi pestrá, a tak se zde omezíme jen na obecný přehled. Podrobnosti je nutno hledat u konkrétních farních sborů.

Je to tak trochu jako v oné staré mládežnické písni: "zápas o čisté mládí pojí nás v jeden kruh". Ale dějí se i nové věci.

Nové výzvy, noví kamarádi, první lásky a první pády… Jak se v tom neztratit? Otevírá se široký svět možností, ale i prvních ztrát. Ani Bůh a víra už nejsou tak samozřejmé. Člověk se s tím vším musí vyrovnat. Snažíme se, aby v tom náctiletí kolem nás nemuseli zůstat sami.

Děti nejsou jen budoucnost církve - jsou její současnost! Službu dětem vnímáme jako jednu z našich priorit.

Ústředí církve je tvořeno sekretariátem a ekonomickým úsekem. Má na starosti zabezpečení a chod církve z hlediska reprezentačního i hospodářského.